Banner_540x60_AMSP.jpg

GASTRO_540x60_sleva__002_.jpg

EU_540x60_2.jpg


Dobrovolnická činnost není nelegální práce

PRK_Partners.jpg Začátkem letošního roku vstoupila v platnost novela zákona o zaměstnanosti, která rozpoutala boj oblastních inspektorátů práce s nelegálním zaměstnáváním. V naší advokátní praxi se ale setkáváme i s případy, kdy inspektoráty práce označí za nelegální práci činnost, která se za nelegální práci skutečně považovat nedá. Jedná se například o bezúplatnou výpomoc rodinných příslušníků nebo dobrovolníků. K této otázce se nedávno vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. března 2012, sp. zn. 4 Ads 175/2011, který v tomto článku stručně rozebereme a se kterým by dle našeho názoru měly být inspektoráty seznámeny.

Skutkový popis případu

Žalobkyně byla na základě své žádosti zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Již v okamžiku zařazení do této evidence oznámila Úřadu práce ČR, že jí určité občanské sdružení poskytlo příslib zaměstnání, pokud získá finanční prostředky z grantu. Žalobkyně současně oznámila, že do doby, než jí k občanskému sdružení vznikne pracovněprávní vztah, bude pro toto občanské sdružení vykonávat dobrovolnickou činnost bez nároku na odměnu. Tato činnost spočívala ve vedení účetnictví, inventarizaci účtů a zpracování daňového přiznání. Úřad práce ČR však interpretoval její dobrovolnickou činnost automaticky jako závislou práci vykonávanou na základě (ústní) dohody o provedení práce a žalobkyni vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu neoznámení výkonu závislé práce.

Názor Nejvyššího správního soudu

V projednávaném sporu o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání musel Nejvyšší správní soud nejprve rozhodnout předběžnou otázku, zda dohoda mezi žalobkyní a občanským sdružením byla dohodou o provedení práce a žalobkyně vykonávala závislou práci nebo se jednalo o výkon dobrovolnické činnosti, jak namítala žalobkyně.

V projednávané věci neměl Nejvyšší správní soud pochyb o tom, že žalobkyně vedla pro občanské sdružení účetnictví na základě jeho pokynů, ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jeho jménem, na jeho náklady a na jeho odpovědnost. Za nutné však považoval zabývat se také dalším pojmovým znakem závislé práce (§ 2 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 31.12.2011), a to tím, zdali stěžovatelka tuto práci vykonávala za odměnu.

Nejvyšší správní soud dovodil, že pracovněprávní vztah bez úplaty nemůže vzniknout (závislá práce nemůže být vykonávána bez nároku na odměnu). Svoji argumentaci opřel o citaci odborné literatury, která uvádí, že úplatnost závislé práce patří k základním pojmovým znakům této práce a povinnost platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat ukládá ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnavateli jako jednu ze základních povinností vyplývajících z pracovního poměru. V ustanovení § 109 odst. 1 zaručuje zákoník práce právo zaměstnance na mzdu, plat nebo odměnu z dohody za vykonanou práci, což zároveň znamená, že nelze platně sjednat pracovněprávní vztah bez práva zaměstnance na odměnu.

Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně byla srozuměna s tím, že činnost pro občanské sdružení vykonává bez úplaty, nemůže podle Nejvyššího správního soudu mít dohoda mezi žalobkyní a občanským sdružením charakter dohody o provedení práce, neboť se vůbec nejedná o pracovněprávní vztah. Tuto dohodu nelze podřadit ani pod žádný ze smluvních typů upravených v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a jedná se proto o tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 51 občanského zákoníku.

Náš komentář

Začátkem letošního roku nabyla účinnosti novela zákoníku práce, která se dotkla mimo jiné i citovaného ustanovení definujícího závislou práci. Jsme však přesvědčeni, že i podle současné právní úpravy je podmínkou vzniku pracovněprávního vztahu (jehož předmětem je výkon závislé práce) úplatnost za vykonávanou práci. Tento názor podporují i dostupné odborné komentáře, například „Změna spočívající v pouhém rozdělení stávající nesourodé a „košaté“ definice závislé práce obsažené dosud v § 2 odst. 4 ZPr do dvou odstavců navrhovaného § 2, kdy odst. 1 by „nově“ obsahoval „znaky“ závislé práce a odst. 2 by „nově“ obsahoval „podmínky jejího výkonu“, se nám zdá – bez jakýchkoliv dalších změn v pojetí vymezení závislé práce – sice systémově správnou, ale pouze minimální, kosmetickou a věcně (s jednou výjimkou níže zmíněnou) nic neměnící úpravou.“[1].

Jiná (dobrovolnická) činnost, která je vykonávána bezúplatně, by tedy neměla být posuzována jako výkon nelegální práce, přestože může naplňovat ostatní znaky a podmínky výkonu závislé práce.

Pokud tedy inspektorát práce posoudí dobrovolnickou činnost jako nelegální práci, mohou se všichni dotčení proti případné sankci bránit (možná obrana platí jak pro subjekt, který umožnil výkon dobrovolnické činnosti, tak i ten, kdo dobrovolnickou činnost vykonával). Při své obhajobě mohou poukázat i na výše uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu.


JUDr. Jaroslav Škubal,
advokát, partner

 

Mgr. Tomáš Liškutín,
advokátní koncipient


Nahoru

Kalendář akcí

« 2019 »
« říjen »
  Po Út St Čt So Ne
40   1 2 3 4 5 6
41 7 8 9 10 11 12 13
42 14 15 16 17 18 19 20
43 21 22 23 24 25 26 27
44 28 29 30 31      

02_EET.png

01_MIST__I___EMESEL.png

03_ANAL__ZA.png

04_MEOHUB.png
04_FB_podnikova_zena.png

04_FB_SC_YB.png

05_FB_R___2016.png

06_YT_R___2016.png


AMSP obrázek 1 AMSP obrázek 2 AMSP obrázek 3 AMSP obrázek 4 AMSP obrázek 5

Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR

Od roku 2001 sdružuje na otevřené, nepolitické platformě malé a střední podniky, živnostníky i spolky. Je hlavním reprezentantem nejširšího podnikatelského segmentu v ČR, vedle legislativy, exportu, inovací, vzdělávání a financování MSP se zaměřuje na rodinné firmy, řemeslníky, začínající podnikatele, lokální producenty a pěstitele, malé obchodní a gastro provozovny, ženy v podnikání a podnikatele na venkově.