Banner_540x60_AMSP.jpg

GASTRO_540x60_sleva__002_.jpg

EU_540x60_2.jpg


6. Sestavujeme program/harmonogram vzdělávací akce

Sestavujeme program

Jak jsme  v předchozí kapitole 5 uvedli, neměli bychom vytvářet cílovou skupinu účastníků pro danou vzdělávací akci, ale vytvořit vzdělávací akci na míru jejím účastníkům. Společně s dodavatelem vzdělávání tedy vytvořit program, který bude plně respektovat konkrétní potřeby zadavatele a jím vyslaných účastníků vzdělávání.

1. Metoda

Metoda je obecně cestou či postupem k dosažení požadovaného cíle. Na základě obsahu a cílů vzdělávacího projektu se stanovují i formy, nástroje, metodika a typ vzdělávací akce.

Metody výuky mohou být např.:

  • dle typu poznatků a zdroje poznání

Metody verbální - názorně demonstrační a praktické – případové studie

  • dle typu akce a aktivity účastníků

Monologické formy

Přednáška       -           pasivní transfer informací, teorie a předmětné terminologie

Vysvětlování  -           aktivní vysvětlení dané problematiky, popis řešení či forem řešení apod.

Vyprávění       -           případové studie, příběhy z praxe, které jsou zdrojem ponaučení a inspirace

Dialogické formy

Formy skupinové                   -           outdoor, indoor

Kurz                                        -           soubor učebních lekcí, přednášek

Seminář                                  -           forma výuky, při které se jeho účastníci podílejí, na rozdíl od školení, aktivně na výuce

Workshop                               -           forma vzdělávací aktivity, při které lektor připraví program tak, aby prostřednictvím různých technik (brainstorming, mentální mapy, zpětná vazba, moderovaná diskuse, aj.) účastníci pomocí vlastních zkušeností a znalostí došli k výstupu, který je pro ně užitečný a využitelný v jejich další práci, praxi. Lektor je při tom většinou v roli moderátora, facilitátora. Výstup workshopu se formuluje díky předem danému tématu a cíli workshopu.

Skupinové cvičení/trénink      -          trénink získaných vědomostí s cílem jejich přeměny v dovednosti

  • dle fází výchovně vzdělávacího procesu

Metody motivační, energizující a aktivizační (usměrnění zájmu a aktivity účastníků)

Metody expoziční (výkladová část, transfer informací)

Metody fixační (opakování, prohlubování a trénink s cílem fixace vědomostí a jejich přeměny v dovednost)

Metody diagnostické, kvalifikační a klasifikační (měření vzdělávání, kvalifikování se pro nějakou konkrétní činnost či pracovní pozici, prověření a hodnocení výkonů a úrovně jednotlivých účastníků včetně hodnocení celého týmu jako celku)

Metody aplikační (činnost navozující následnou aplikaci získaných vědomostí a dovedností do praxe)

  • dle charakteru aktivizace

Diskusní metody (moderovaná interaktivní diskuse, řízená výměna názorů na určité téma, transfer zkušeností účastníků, argumentace)

Situační metody (rozbor a řešení problémových, konfliktních situací, incidentů)

Inscenační metody (hraní rolí v modelových situacích, trénink)

Didaktické hry (různé hry a soutěže; seberealizační aktivita skupin či jedinců)

  • volba tvořivě organizační formy v závislosti na:

cílech vzdělávací akce

složení cílové skupiny účastníků a jejich připravenosti, specifických potřebách i jejich individuálních zvláštnostech

možnostech, které jsou v daném případě k dispozici

  • práce lektora se všemi účastníky kurzu
  • různé typy – motivační, výkladový, opakovací, kombinovaný, samostatná práce

 

  • Motivace a její druhy

vnitřní (silný impuls pro výukové postoje účastníka)

vnější (učením jsou uspokojovány jiné potřeby, původně s učením nesouvisející)

interakce mezi lektorem a účastníkem kurzu

vhodný humor a motivační hry

aktualizace potřeb účastníků

využívání působení odměn a kritiky

definice životní orientace účastníka

  • Expozice a fixace

expozice zahrnuje všechny způsoby a postupy k osvojení znalostí dané problematiky

upevňování osvojených vědomostí, dovedností, návyků, postojů a přesvědčení

  • Shora uvedené metody jsou vždy používány s ohledem na konkrétní cílovou skupinu v rámci dané vzdělávací akce a musí plně umožňovat individuální a individualizovaný přístup k jednotlivým účastníkům vzdělávání. Individuální přístup ve zvýšeném režimu by měl být uplatňován také a zejména v případě, že skupina účastníků je nesourodá ohledně typu jejich profesí či úrovně znalostí.
  • V případě ucelených projektů tvořících řešení na míru by měla každá jednotlivá vzdělávací aktivita navazovat na předchozí a vytvářet tak výchozí pozici pro další aktivitu.
  • V rámci vzdělávacích akcí se mohou používat vhodné kombinace z následujících metod:

interaktivní výuka, brainstorming, demonstrace, řízená diskuse, hraní rolí, individuální i týmová práce, konzultace, práce na projektu, zpětná vazba, praktický trénink v terénu, případové studie, vizualizace, testy, tréninkové hry, videoanalýza, koučink


Technické vybavení

Dle charakteru kurzu je žádoucí využívat také náležité technické vybavení, které zaručuje kvalitní, moderní a profesionální podporu zvolenému typu vzdělávání:

  • lektorské pomůcky
  • flipchart
  • video projektor
  • videokamera
  • digitální tabule
  • aj.

 

Ukázka programu – anotace vzdělávací akce

technick___vybaven__.jpg

 

Harmonogram vzdělávací akce

Běžná časová dotace pro 1 školící den je většinou 8 školících hodin (cca 45 minut) + přestávky. Na začátku by měla být začleněna aktivita, která aktivizuje a motivuje účastníky, po ní základní myšlenky vzdělávací akce, po obědě opět aktivizující činnost a na závěr trénink. Lektor by se měl odsouhlaseného harmonogramu držet a nezapomenout i na následující úkony:

a) v den vzdělávací akce se lektor dostaví na příslušné místo 20-30 minut před začátkem

b) nejdříve lektor přivítá účastníky, představí se a seznámí účastníky s programem dne a přestávkami, poučí o BOZP a PO a nechá podepsat prezenční listinu

c) lektor zjistí očekávání všech účastníků a zrealizuje vzdělávací akci

d) dostatečně včas před koncem vzdělávací akce lektor zjistí míru naplnění očekávání ze strany účastníků a přijme zpětnou vazbu, případně dá test, či jinak vyzkouší vědomosti účastníků

e) v případě konání outdoorové vzdělávací akce by měl lektor před zahájením této akce zajistit vyplnění tzv. zdravotních dotazníků ze strany účastníků a zaslat je zadavateli společně s prezenční listinou.

 

Ideální je dlouhodobé, kontinuální, systematické a komplexní vzdělávání, kde jednotlivé vzdělávací akce na sebe námětově navazují a poskytují tak účastníkům holistický nadhled umožňující lepší pochopení jednotlivých dílčích částí v kontextu na celek.

Bohužel významným faktorem při tvorbě harmonogramu je finanční rámec vymezený na vzdělávání a potřeba zajistit bezproblémový chod firmy, a tak se často kvalita nastavení harmonogramu sníží.

Poznámka: Doporučuje se (většinou to je pravidlem!) konzultovat přípravu harmonogramu vzdělávací akce (programu, kurzu, školení, tréninku) a obsazování akce účastníky s personálním (HR) oddělením a případně také s vedoucími jednotlivých firemních oddělení.

Toto je částečně  řešeno v kapitole 1. Identifikace a formulace potřeb firemního vzdělávání.

Výběr účastníků bychom pak mohli shrnout do několika bodů:

Ideální vzdělávací projekt má nastavení vzdělávacích akcí takové, aby po vzdělávací akci následoval s několikatýdenním odstupem trénink a opakování s možností konzultovat výsledky aplikace získaných vědomostí a dovedností do praxe s lektorem a vyhodnocením úkolů zadaných na předchozí vzdělávací akci.

Celý proces se pak opakuje a mění se postupně pouze témata a cíle. Každá vzdělávací akce může být a většinou také je zdrojem informací, které mohou být podkladem pro workshop či následnou úpravu jak harmonogramu, tak i celé struktury vzdělávacího projektu.


Nahoru

Kalendář akcí

« 2019 »
« říjen »
  Po Út St Čt So Ne
40   1 2 3 4 5 6
41 7 8 9 10 11 12 13
42 14 15 16 17 18 19 20
43 21 22 23 24 25 26 27
44 28 29 30 31      

02_EET.png

01_MIST__I___EMESEL.png

03_ANAL__ZA.png

04_MEOHUB.png
04_FB_podnikova_zena.png

04_FB_SC_YB.png

05_FB_R___2016.png

06_YT_R___2016.png


AMSP obrázek 1 AMSP obrázek 2 AMSP obrázek 3 AMSP obrázek 4 AMSP obrázek 5

Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR

Od roku 2001 sdružuje na otevřené, nepolitické platformě malé a střední podniky, živnostníky i spolky. Je hlavním reprezentantem nejširšího podnikatelského segmentu v ČR, vedle legislativy, exportu, inovací, vzdělávání a financování MSP se zaměřuje na rodinné firmy, řemeslníky, začínající podnikatele, lokální producenty a pěstitele, malé obchodní a gastro provozovny, ženy v podnikání a podnikatele na venkově.